Vteřiny a minuty
Naše tělo reaguje na zatížení na několika úrovních. Můžeme se bavit o celkové adaptaci na stres, tím je myšlen vlastně princip tréninku. Střídání zatížení a odpočinku. Reaguje ale i v řádu vteřin či minut. Tepová frekvence, dechová frekvence – to vše reaguje na růst zatížení velmi rychle. Samozřejmě, z pohledu systémů v těle je tep a dech až za vlastní svalovou prací, takže ještě rychleji nám reaguje třeba saturace pracujících svalů.
V našem těle jsou ale i ukazatele, které nás zajímají u vytrvalostnějších výkonů. Jsou to věci, které ovlivňují náš výkon pouze pokud trvá větší jednotky či desítky minut. Tato „střední“ zóna parametrů je vždy těžce uchopitelná.
Zařadit sem můžeme třeba trvalejší trendy v krevním řečišti nebo teplotu organismu. Jsou to oboje parametry indukované zatížením, ale reagují velmi pomalu. A právě proto nás zajímají u výkonů, které trvají „déle“. Při běžném testu či tréninku se velmi špatně zachycují a měří.
Ukážeme si dva příklady.
Ukázka grafu saturace pracujícího svalu. Tréninkový motiv je tempo za moto střídané se spurty. Takhle krásně se hýbe saturace. A jaký si myslíte že měl tvar průběh čistě tHb?
Zatímco saturace reaguje vcelku rychle, průběh tHb (množství krve ve svalu) často zobrazuje dlouhodobý stav organismu. Více o tomto tématu v kurzu fyziologických limitací.
Pak zde máme teplotu těla.
Nechci příliš předbíhat, brzy vyjde test Core senzoru měřícího právě teplotu těla. Ale drobný úvod. Dva sportovci, identický tréninkový model, identická výkonnost. Trénink trval 20 minut (tempo za moto). Jenže jeden z nich má za těch 20 minut tréninku na konci o něco vyšší teplotu.
V ten okamžik se to projevovat nebude. Ale co když bude venku vedro (jako že aktuálně je) a nepojedeme 20 minut ale bude z toho silniční závod. Energie vynakládaná na naše chlazení je vcelku jednoduše spočítatelná. U aerobních výkonů jí můžeme velmi dobře spočítat i z druhé strany – vezmeme si VO2 Master a budeme vědět kolik kyslíku každé tělo spotřebovává. To, které má potřebu více chladit, spotřebovává více.
Ještě se k tomu dostaneme, ale lze vlastně ukázat že teplota navíc je konkrétní množství kyslíku navíc – což znamená konkrétní objem vzduchu navíc. Jsme u zvýšené práce respiračních svalů. Náklady na chlazení asi jdou vyčíslit vcelku exaktně a asi i vcelku přesně, nemyslím si ale, že bych se do toho v nejbližší době pouštěl.
Ještě dynamičtější je pak glykémie. S tímhle parametrem se dá nejen krásně manipulovat, ale z hlediska vteřin a minut je to krásná demonstrace problému. Naše tělo má vyrovnávací mechanismus na všechno. My, jako sportovci, se pak snažíme naše tělo trošku obelstít. Nejsme totiž stavění na nějaké extra sportovní výkony. Bohužel.
Co je ale naprosto „super“, je následující fakt. Nejenže má změna glykémie jako takové vcelku solidní zpoždění za vlastním sportovním výkonem. Ještě větší zpoždění má náš odběr vzorku. Buď ho odebereme „bodově“, nebo máme nějaký monitor s „kontinuálním“ měřením. Ale nic na světě není zcela kontinuáln, vždy je tam nějaká frekvence. Ale co hlavně, tyto senzory měří stav v podkoží. Tam je to zpoždění opět o něco větší.
Ale i tak, pokud si toto uvědomíme, dá se s hladinou krevního cukru vcelku dobře manipulovat. Na následujících pěti obrázcích je první taková ochutkávka “tréninku podle glukózy”. Cílená manipulace – schválně se zamyslete, co je příčinou každého jednoho poklesu/růstu. Není to tak jednoduché, že by hladina glukózy odrážela aktuálně podávaný výkon. Jde totiž i o reakční dobu organismu a znalost, odkud a jak se hladina glykémie mění. Může totiž klidně klesat i když člověk sedí.
Na posledním obrázku je vidět pak celkový obraz – včetně pár sladkých pomerančů v závěru 🙂
Každopádně, vnitřní parametry našeho pohybu, které se mění v řádu jednotek či desítek minut jsou neuvěřitelně zajímavé. Ovlivňují totiž naprostý základ vytrvalostního sportu. A nejen to, tímto lze vysvětlit i chování těla v nucené pauze. Ale o tom zase příště.
Tento článek pokračuje v premium zone a je jakýmsi úvodem do nejbližších článků (Core, SuperSapiens)
