Ambivalence či rozpolcenost – i takové pocity se dají zažít jako trenér. Nedávno jsem musel ukončit spolupráci s jedním sportovcem, což zas nemusí být tak neobvyklé. Jenže pořád je to bývalý sportovec a pořád bychy byl tak nějak rád, kdyby byl úspěšný. No a jsme u toho. V porování s někým jiným je prostě horší, před časem nebyl.

A je mi to vlastně líto..

Na druhou stranu, zas jiný případ. Jako trenéra hlavně mládeže mě sportovci opouštějí. To je smutné, ale zase jdou dále a s každým úspěchem se mohu podívat že kus práce jsem odvedl i já.

To je fajn.

Ale co když se chce ten sportovec vrátit pod domovská křídla? Šimrá to Ego, je to příjemné. Ale evidentně sportovec není z nějakého důvodu spokojený takže to vlastně zas tak fajn není.

Těžká je práce trenérova.