25592390275_largeMyšlenku na tento článek mám v hlavě v zásadě od prvních závodů, které jsem absolvoval jako trenér mládeže. A už jsem to sem jednou psal 🙂 Ještě než se zvídavý čtenář vydá dál, chtěl bych zmínit předem, že veškerá kritika či jak by se to dala nazvat není zcela cílená. Možná se v tom někdo dokáže najít, ale obecně vidím problém spíše v systému, než v konkrétních lidech. Takže prakticky jde spíše o povzdech, protože moc nečekám, že by se něco mohlo prakticky změnit.

A ještě druhá poznámka na okraj. K tématu článku mám ještě velmi blízký jeden článek, týkající se pak už přímo sportovců. Jenže kdy najít čas na sepisování článků, že ano?

Všimli jste si, jak mi trvá neuvěřitelně dlouho dostat se k nosné myšlence? Samá poznámka a chudák čtenář umírá v křečích v záplavě poznámek a okrajů.

K tématu….

 

Závodní licenci si lze udělat v libovolném oddíle, v případě zájmu stačí třeba si i založit oddíl vlastní. Nikdo Vám v zásadě nemůže odepřít možnost závodit. Bohužel stejná situace je pak i v na poli trenérů. To že se dnes povolání „trenér“ nahradilo různě jsem už psal, nicméně dnes mám na mysli trenéra coby člověka, který řídí vozidlo v koloně za pelotonem. Je třeba mít pouze licenci, žádné školení nebo dokonce snad zkoušky.

Při tom je však řidič „mechaničáku“ často vystaven situacím, které se v silničním provozu nenaučí. A pokud přichází do světa cyklistiky nepolíben nějaký zkušeností se závoděním – podotýkám že v zahraničí – nemá možnost se to správně naučit. Protože i bývalý závodník na domácí úrovni viděl a zažil pouze ten smutný stav, který panuje na domácích závodech. A považuje to za zcela standardní chování!  Takže několik odstavců.

V autě mají vždy sedět dva lidé – řidič a mechanik. Mechanik vzadu a vpravo!  – bohužel z nedostatku lidí často jezdí jen jeden člověk, nicméně řidič nemá co otevírat dveře. Defekt se mění vpravo a před autem, mechanik má připravené rezervy na druhém zadním sedadle a před sebe vidí optimálně přes sundanou opěrku na sedadle spolujezdce. Vystupování řidiče je nebezpečné a málokdo si to uvědomuje – často trnu když vidím jak se otevírají dveře řidiče a vystupuje člověk u kterého rozhodně tuším, že se dozadu ani nepodíval.On se totiž nějaký cyklista může vynořit sakra rychle.

TROUBIT! Hlavním důvodem sepsání článku je absolutní ignorování bezpečnosti závodníků ze strany některých řidičů. Často paradoxně rodičů dětí, které okolo nich jedou. V situaci kdy se odpadlá skupina vrací zpět do pelotonu je velmi vhodné aby o tom řidiči v koloně věděli. Proto na sebe auta vždy troubí, tak aby se upozornilo, že jedou cyklisté v koloně zpět do skupiny. Málokdo si totiž evidentně uvědomuje, že i odpadající cyklisté jsou mnohdy rychlejší jak auta v koloně – zejména v zatáčkách.

Uhýbat! cyklisté zpravidla jedou optimální stopou a bohužel absolutní menšina řidičů na to reaguje. Před ostřejší zatáčkou je třeba v koloně zastavit! – tak aby cyklisté mohli projet a mohli využít celé šíře zatáčky. A pokud to nejde, je třeba uhnout – a to i doleva, v případě pravotočivé zatáčky.

Mechanický vůz je spotřební zboží. Vemte prosím jako fakt, že bezpečnost sportovců je prioritní a že je tedy často nutné jet jednou stranou auta klidně i ve škarpě. Se všemi riziky, které z toho plynou! Odřený lak od větví, kamínků atd.. je standard. Zažil jsem i mechaničák polského týmu CCC který měl přední kolo narvané o metr dál v autě. Byl tam totiž nějaký vyšší obrubník, když se snažil předjet skupinu. A to auto jelo rovně!

Posledním bodem jsem pak nakousl jinou věc, která na amatérské (v dobré víře) podání navazuje. Tréninky za autem. Je to bezpochyby výborný trénink. Když něco podobného slyším, chce se mi brečet a je mi skutečně smutno – co jsou někteří lidé ochotni podstoupit. Amatérské a profesionální pojetí je zde pak už skutečně ovlivňující zdraví a bezpečnost. Řidič vozidla nesmí brzdit. V případě překážky musí mít na paměti že má za sebou lidi, kteří mají delší brzdnou dráhu a jsou rozhodně více zranitelní jak řidič či vozidlo. Jediná povolená reakce je opět zatroubení, chvilku počkat až cyklisté vyjedou zpoza auta do strany a až tehdy smí brzdit. Samozřejmě pak v případě jízdy s jedním člověkem „vymetat“ díry koly auta, tak aby v nich nespadl cyklista. Jízda za autem je skutečně nebezpečná a v případě necyklisticky zkušeném podání jde o velké hazardování se životy sportovců. 

A to jsem zmínil jen to skutečně to nejpodstatnější, spíše jen skutečně jako zamyšlení nad tím, že práce okolo cyklistiky není lehce zastupitelná jen tak. Ať už je to mechanik, masér, trenér či dnes řidič. Nebo je tomu ve Vašem povolání jinak?