11611_402111889944288_4481973508679142420_nTrenérské know how. Znalosti, vědomosti a zkušenost. Názory a konfrontace s nimi. Fragmentace. Selektivní paměť. O tom všem bych se rád rozepsal v dnešní poznámce k zamyšlení.

Každá lidská činnost se vyvíjí a vylepšuje (doufejme) na základě předchozích zjištění. Ono je to jednoduché napsat, ale právě protože to je jednoduché, tak tím začínám. Optimálním stavem uložení informací je nějaká písemná forma, ať už elektronicky, nebo klínovým písmem na hliněnou tabulku. Protože díky uložené informaci se nejen pistatel, ale i pozdější čtenář má možnost poučit.

Selektivní paměť

Jó to za mě, to se trénovalo jinak – mnohem víc! A ty kopce, to už taky není co bývalo! A počasí, už i ty kapky deště jsou takový menší..

To že si autor předchozí věty pamatuje jen ten nejtvrdší trénink, to je pak už věc jiná. Proto je dobré pročíst si vlastn tréninkové deníky. Abych se oprostil právě od problému selektivní paměti, analyzoval jsem časy za posledních dvacet let. Čísla člověk „neodrbe“. Nedávno mi jeden výborný cyklista tvrdil jak jezdil v juniorech stíhací závod za 3:30. Ve zdrojovém souboru v excelu mám ale všechny časy, všech závodníků…  🙂 ukázalo se, že to  bylo 3:42…  a to je přesně problém selektivní paměti. Možná někde později jel třeba o pár  vteřinek rychleji. A jak jde čas, každým rokem je ten čas rychlejší a rychlejší.

Konfrontace s jiným názorem

Základním stavebním kamenem pokroku je střet názorů. Každý spor, každá (rozumně) vyřešená konfrontace posouvá znalosti dál a dál. Každý text, který někdo oponuje nebo dokonce rozporuje, posouvá znalosti dál a dál Samozřejmě to vyžaduje sebereflexi autora, aby se dokázal poučit a přečíst si i opačný názor, případně rozepsat svůj text a rozcupovat oponenturu jinými a lepšími argumenty.

Člověk zvenčí si pak můře přečíst jen závěr, nebo poslední texty a pracovat na tom dále.

Bohužel, cyklistických a obecně sportovních textů, které mají hlavu a patu je velmi málo. Z čeho se má člověk vzdělávat, když relevatní články jsou (vzhledem k naší cyklistické škole) víceméně jen v němčině.

Zkušenost

Sportovní trenér má jen velmi omezené pole na „pokusy“. Statisticky je celá trenérská kariéry nevýznamná. Už jsem se o tomto rozepsal v článku „dobrý trenér„. Modelová situace: Trenér začíná fungovat řekněmě už ve 25 letech, velmi zkušeným se stane když mu bude 50, má za sebou tedy cca desítku sezon jako sportovec na dvacetpět jako trenér. Každý rok trénuje deset lidí. Deset krát dvacetpět plus deset je dvěstěšedesát člověkoročníků, kdy nejen trénoval, ale i někoho připravoval na vrchol sezony. Protože v praxi už neexistuje pravidelné trenérské školení ani trenérské autority, je náš modelový trenér nucen jít cestou pokusů a omylů.

Ono to stále není zcela vidět, ale nechtěl bych být tím omylem.

Protože číslo 260, není úplně závratné, bylo by fajn, kdyby nějak narostlo. Třeba kdyby si náš modelový trenér přečetl z minulosti, co vedlo k cíly a co ne…  Ono to totiž takhle funguje všude, jen v cyklistice nějak ne.

Předávání znalostí

Tím jak se svět profesionalizuje, přecházíme z jednoho stavu do druhého. Nedávno jsem o tom četl knihu na téma „Altruismus ve společnosti“ (David Sloan Wilson, Does Altruism Exist?: Culture, Genes, and the Welfare of Others) na kterou mě upozornil článek, kde je i shrnutí. Myšlenkou je, že společenství, kde převládá kolektivní myšlení je výkonnější jak společenství sobecká založená pouze na výkonu.

Sobci ve skupině převládnou nad altruisty, nicméně skupiny složené z altruistů mají navrch nad těmi ze sobeckých jedinců.

Lze to uplatnit i u nás. Když si každý bude sobecky držet své know-how, nikdy nedosáhneme excelentních výsledků jako kolektiv.

Starší texty

Měl jsem půjčené tréninkové deníky od p. Vršeckého. Co vím, tak jen málokdo měl tyto deníky v ruce. Už tenkrát jsem měl naštěstí ten nápad si z toho udělat pár poznámek. Protože to je neskutečný zdroj informací! Obrovská inspirace, ať už na téma co funguje, nebo na téma čeho se určitě vyvarovat. A nejen to, podařilo se mi získat svázané vydání časopisu Cyklistika, celých několik ročníků! Z doby, kdy vysokoškolský titul nebyl k prodeji, a v době kdy psané slovo mělo váhu, protože se nad tím autor zamyslel. Z doby, kdy je pod každým článkem podepsaný někdo jiný, se specializací v daném oboru. A to se netýká jen tréninku, právě z vydání na obrázku je článek o náboru dětí v Brně.

Nejen že jsem se oprostil od svojí selektivní paměti, ale podařilo se mi, dostat se i k paměti jiných. Byl bych jen velmi rád, kdyby bylo co číst i z dnešní doby.

Pišme deníky, publikujme

Jako sportovec jsem měl s psaním tréninkového deníku problémy, asi jako každý. Jako trenér si zapisuji všechno. Zkoušel jsem několik způsobů, nakonec jsem ale stejně skončil u papíru. Nechci podporovat systém tréninků dne náhody, nebo metodou ctrl+c.