FTP a CP prakticky

Výpočet CP na základě třech měření – výkon na 180,300 a 720 vteřin (500,421,375)W s volitelným čtvrtým testem. Tato metodika výpočtu CP je vcelku jednoduchá, ve studii v tomto článku se měřilo s 30m pauzou. Já osobně se přikláním spíše s časově náročnějšímu testování – tedy v různých dnech a vlastně si vykreslit spíše bodovou Power Duration Curve

Je lepší trénink postavit na FTP (Functional Treshold Power) či na CP (Critical Power) ? A jaký je mezi rozdíl, či co mají společného? A hlavně, jak s těmito hodnotami reálně pracovat?

Stejně jako v každém mém článku, pojmu to trošku jinak. Nevím jestli lépe nebo hůře, ale klasických článků o vztahu FTP a CP je skutečně plný internet a vždy mi přišlo, že to nevypichují ten nejzásadnější rozdíl a proto se v tom tak často lidé ztrácí. (link pro základní problematiku)

Můžeme se spokojit s tím, že CP je o nějakých 5-10 procent vyšší, než FTP. Jenže je to právě ta blízkost, která způsobuje nejvíce problémů. Četl jsem dokonce i přepočet tréninkových zón – když vám vyjdou dle FTP nějak, tak je vynásobíte koeficientem a máte je najednou dle CP.

To naprosto ztrácí informaci o tom, co FTP i CP vlastně představuje.

Příklad, kdy lze na základě poklesu saturace L PS, R PS (R L paraspinal) stanovit TTEV tomto případě měření nedává uspokojivé výsledky, resp trend není žádný, přestože se pohybujeme ve vysokých výkonechFTP i CP jsou naprosto jiné hodnoty a shodou okolností vycházejí většinou dost podobně. Jenže se zcela jinak měří a mají tedy naprosto jinou vypovídající hodnotu.

Zatímco FTP je dlouhodobě udržitelný výkon, měřený tím výkonem, CP představuje spíš fyziologický obraz těla – a pro měření potřebujeme proto data z kratších úseků.

Dal by se vysledovat i jistý odklon od konceptu práce s FTP a příklon k metrikám jako je TTE, CP či W’. To je jen zdánlivé, mnohem více jde o evoluci a vylepšení. V platnosti tedy zůstává stále metodika postavená kolem FTP. Jen metodika založená na pokročilejší analýze výkonu (Power Duration Curve) bere mnohem více v potaz fyziologické parametry našeho těla. Odráží tak skutečnost mnohem lépe.

Co je totiž pro reálný sport zásadní, není ani tak hladina výkonu na nějakém prahu (či hodnotě), ale spíše doba, po kterou daný výkon udržíme. FTP se klasicky udává jako maximální výkon, který udržíme po jednu hodinu. Definice postavená ale metabolické rovnováze nám tento údaj rozšíří až do rozměru 30-70minut. U trénovaných sportovců se dostaneme k zúžení prostoru, ale pořád budeme na nějakých 50minutách v průměru. CP oproti tomu stanovíme pomocí testů na 3,7 a 12minut. Pozornost tedy věnujeme výrazně kratším úsekům a z nich stanovujeme hodnotu pod nimi. FTP je tedy pohled zespoda nahoru, CP je naopak pohled seshora dolů. Hledáme tedy jistou hranici z pohledu aerobního prostoru směrem do anaerobního, ve druhém případě pak z prostoru anaerobního hledíme do prostoru aerobního.

Data mnou naměřená v jednodušším obrázku – zobrazena saturace svalů okolo obratů při 5-1-5 testu. Na pracujících svalech jsme ale na všech hladinách bez klesajícího trendu.

Přestože tedy měříme tyto hranice výkonově, jde nám čistě jen o fyziologii zátěže. Ta se špatně měří, tak pro to použijeme wattmetr.

Vztah s fyziologií lze (někdy) vysledovat například na vcelku „nečekaném“ místě. TTE lze velmi dobře odhadnout na základě 5-1-5 testu, nicméně měřeným svalem jsou svaly okolo obratlů. Saturace měřená na těchto svalech je na přiloženém obrázku – jakmile bylo překročeno CP, začala saturace těchto svalů velmi prudce klesat. Přestože saturace na pracujících svalech na noze či na nepracujících svalech na ruce neposkytovala žádné další relevantní údaje o změně trendu chování. Tomuto se budu někdy ještě věnovat, protože problémy se zády má jen omezené množství sportovců a u některých lze vysledovat právě vztah k TTE a u některých k ničemu takovému nedojde.

Jak tedy se všemi těmi hodnotami tedy reálně pracovat?

FTP jako takové se tedy vyplatí nejen zvyšovat, ale hlavně pracovat na době, po jakou jsme schopni tuto výkonovou hladinu udržet. Protože jde o velmi solidní ukazatel metabolismu, prodlužování na identické hladině lze zajistit velmi efektivně zaměřením se právě na metabolismus.

CP se nám už vyplatí více analyzovat vzhledem k disciplíně, jaké se chceme věnovat. Vzhledem k pohledu na anaerobní zónu dostává prostor jednak jiné metabolické krytí, ale i efektivita pohybu vůbec. Zatímco u FTP lze dosáhnout i velmi solidní hladiny s „plýtváním“ u CP (obecně kratších intenzivnějších úseků) je stále důležitější zaměřit se třeba na efektivitu šlapání.

Obdobně je tomu u respiračních limitací, které jsou nižší frekvenci dechu málo patrné. S rostoucí intenzitou se nám tato limitace může dostávat více a více do popředí.

Prakticky lze tedy stanovit i poměr mezi FTP/CP. Stejně jako u respiračních parametrů, kdy poměřujeme vitální kapacitu plic s objemem vzduchu vydechnutého vzduchu za jednu vteřinu. Pokud máme hodnoty FTP i CP velmi blízko u sebe, je na místě zaměřit se na zjištění, který z limitujících faktorů omezuje CP. A obdobně, pokud máme FTP i CP vzdálené, je na místě trénink na zvýšení bazálního FTP. Vytrvalostní trénink tak dostane konkrétní cíl, z tupého najíždění kilometrů se může stát práce s tukovým metabolismem. A z přejíždění kopců se může stát práce s dechovým objemem. Ještě větší individualizace lze dosáhnout následnou analýzou těla jako takového, například zmíněná práce svalů okolo páteře velmi solidně ukazuje na limitace mimo cyklistický trénink jako takový.

TTE lze spočítat na základě poklesu saturace R L PS (paraspinal) Autor: Jim Arnold

Zde naopak trend poklesu saturace není. Autor: Jim Arnold

 

You may also like...

Napsat komentář